Task: Plánování konfiguračního řízení

Plánování konfiguračního řízení je úlohou, jejímž hlavním cílem je definovat základní postupy, pravidla a procedury, na základě kterých bude probíhat tvorba a modifikace pracovních produktů, včetně určení zodpovědností jednotlivých rolí v týmu, které by měly tato pravidla respektovat. Veškerá rozhodnutí, která jsou při plánování konfiguračního řízení učiněna, by měla být zaznamenána do Konfiguračního plánu.

[MMSP, 2011]

Disciplines: Řízení vývoje produktu, Řízení změn a konfigurací

Výběr nástroje pro podporu řízení konfigurací

Plánování konfiguračního řízení je tvořeno množinou dílčích kroků, z nichž první spočívá ve výběru nástroje pro podporu řízení konfigurací, který by měl minimálně nabízet jednotné úložiště pro veškeré prvky konfigurací, podporovat verzování a poskytovat funkcionalitu pro evidenci a řízení požadavků na změny. V současné době existuje široká paleta nástrojů , která tuto funkcionalitu nabízí, výběr konkrétního nástroje se proto odvíjí od zkušeností vývojového týmu, nabízené funkcionality a samozřejmě rozpočtu projektu. Pokud není vybrán speciální nástroj, je nutné alespoň vytvořit základní úložiště, kam budou jednotlivé pracovní produkty ukládány a definovat jeho základní adresářovou strukturu.[Abran, 2004] [Kantelinen, 2011]

Definice postupů a pravidel

Na výběr nástroje pro podporu řízení konfigurací by měla navazovat definice postupů a pravidel, které by měly být v průběhu projektu dodržovány. Minimálně by měly být identifikovány veškeré prvky konfigurace (resp. pracovní produkty), které by měly být vytvořeny, definovány procedury pro jejich změny a určeny jmenné konvence a pravidla pro správu verzí.

Vytvoření strategie sestavení a nasazení vyvíjeného IS/CT

Posledním, avšak neméně důležitým krokem v rámci plánování konfiguračního řízení je vytvoření strategie sestavení a nasazení vyvíjeného IS/ICT, popřípadě jeho aktualizací. Kromě vlastního postupu sestavení, určujícího, jakým způsobem budou vybírány verze prvků konfigurace k integraci a jak bude vytvořen nový build, je také vhodné definovat pravidla i pro jednotlivé varianty sestavení. Mezi tyto varianty patří sestavení individuální, integrační a release sestavení. Individuální sestavení provádí programátoři samostatně pro ověření správnosti jimi vytvořené části implementace, přičemž jejich přírůstky jsou integrovány inkrementálně. Cílem integračního sestavení je sjednotit a otestovat konzistenci příspěvků od jednotlivých programátorů, a release sestavení, představuje vytvoření verze vyvíjeného IS/ICT, která bude dodána zákazníkovi. [Pavlíček, 2007]