Hranice systému vyjadřují co je a co není součástí vyvíjeného systému. Obecně je možné říci, za hranicemi systému stojí ti, co systém využívají nebo s ním spolupracují, a vnitřek systému je tvořen jeho funkcemi [Rejnková, 2011], které v agilním týmu představují Uživatelské příběhy.

Hranice systému jsou nejprve jen hrubě navrženy a po definici person a jejich uživatelských příběhů v dalších krocích této úlohy jsou blíže specifikovány [Rejnková, 2011].

Dalším důležitým krokem je vyhledání person. Persona neboli uživatelský profil označuje fiktivního uživatele, který reprezentuje potřeby uživatele reálného, pro kterého se produkt vyvíjí. Persona má vlastní podobu, jméno a vlastnosti, díky čemuž je během vývoje stále na paměti, pro koho se produkt ve skutečnosti vytváří. [Garrett, 2011]

Uživatelské profily, persony neboli aktéři představují externí uživatele či jiné subjekty, které jsou se systémem v interakci. Velmi důležitou roli při definici aktérů hraje jejich název, který by měl vycházet z terminologie definované ve Slovníku pojmů a měl by přesně vyjadřovat, jakou roli ve vztahu k systému hrají. Kromě uživatelů a dalších systémů, může být aktérem i čas, a to v případě, že je určitá funkce systému spouštěna v přesný časový okamžik. Aktéry je vhodné nejen identifikovat ale i stručně popsat a jejich definice by měla být součástí vlastního modelu případů užití. [Buchalcevová, 2007][Arlow, 2008]

V okamžiku, kdy jsou vymezeny aktéři, resp. uživatelské profily (persony), je možné zahájit specifikaci uživatelských příběhů. Uživatelský příběh je část funkčnosti, většinou popisována z pohledu budoucího uživatele [Crispin a Gregory, 2009]. Jednotlivé US tvoří základ vývojových iterací, ve kterých jsou postupně vyráběny a dodávány. Vedle uživatelských příběhů, které jsou popisovány z pohledu uživatele existují i ryze technické příběhy, které jsou popisovány z technického (neuživatelského) pohledu.